Ačkoli mnozí Rudolfa II. Habsburského považovali za podivína, který na sklonku života propadl šílenství, pražská metropole za jeho vlády doslova rozkvetla. Na ulicích jste mohli potkat jak vyhlášené umělce, tak slavné alchymisty nebo světoznámé astronomy.
Když se v roce 1583 římský císař Rudolf II. (1552-1612) natrvalo přestěhoval s celým dvorem do Prahy, mnohým nešlo na rozum, co ho k tomu vedlo. Hlavní důvody? Považoval České království za nejpevnější základnu svého politického postavení, Praha na rozdíl od Vídně nebyla nikdy ohrožena tureckou expanzí a poskytovala dobrý výchozí bod pro říšskou politiku. Poslední důvod byl pro melancholického císaře asi nejdůležitější: Praha se mu prostě líbila.
Císařem snadno a rychle
Rudolf II. se narodil 18. července 1552 ve Vídni jako nejstarší syn císaře Maxmiliána II. a jeho vlastní sestřenice Marie Španělské. Ve Vídni prožil prvních 11 let a poté ho s dalšími třemi bratry vychovávali na katolickém dvoře španělského krále Filipa II. Ve 20 letech jej korunovali na uherského krále a v roce 1575 získal nejen českou, ale i římskoněmeckou korunu. Když v roce 1576 zemřel jeho otec, stal se císařem Svaté říše římské.
Sláva Prahou prochází
Třebaže se mu ve Španělsku dostalo nadprůměrného vzdělání, fanatické katolické smýšlení mu bylo cizí. Raději než vládnutí se věnoval umění a také v té době oblíbené alchymii. Jakmile se stala Praha centrem evropské politiky, ve městě se objevily takové osobnosti jako astronomové Tycho Brahe, Johannes Kepler, malíři Hans von Aachen, Arcimboldo nebo alchymisté Edvard Kelley a John Dee. Především na sklonku života Rudolfovu vládu poznamenala duševní choroba, kterou zřejmě zdědil po prababičce Janě Kastilské řečené Šílené. Panovníkovi se stále častěji střídaly stavy deprese se záchvaty zuřivosti a dokonce se několikrát pokusil o sebevraždu. V této době ho začali politicky odepisovat i nejbližší příbuzní. Na tajné schůzce ve Vídni habsburští arcivévodové uznali za hlavu rodu jeho mladšího bratra Matyáše.
Matyáš českým králem
Na jaře 1608 spory mezi ctižádostivým Matyášem a Rudolfem ukončil Libeňský mír a Rudolf II. se musel vzdát vlády nad Rakousy, Uhrami a Moravou. Zůstaly mu pouze Čechy, Slezsko a obě Lužice. O rok později po nátlaku českých nekatolíků vydal tzv. Rudolfův majestát, který zaručoval v českých zemích náboženskou svobodu. Těsně před svou smrtí se duševně rozložený císař rozhodl za pomoci pasovského biskupa Leopolda obnovit staré pořádky, ale už bylo příliš pozdě. Ještě téhož roku ho donutili abdikovat a českým králem se stal Matyáš. Rudolf II., milovník umění, věd a svobodného hledání univerzální pravdy o životě a světě, zemřel 20. ledna 1612. Čas hvězd a mandragor skončil a lesk zlaté Prahy jako hlavního města říše nadobro pohasl.
