Když se první československý prezident T. G. Masaryk (1850–1937) v roce 1918 vracel do vlasti, pochodoval český lékař Antonín Jan Hartmann (1893–1945) jako druhý člen čestné stráže legionářské. Nikdo v té chvíli nemohl tušit, že ho o dvacet sedm let později 15. ledna 1945 v polském koncentračním táboře Gollnow umučí nacisté.
Antonín Jan Hartmann se narodil 22. listopadu 1893 ve Štítině v rodině stolaře Jana Hartmanna ze Štítiny a Marie Anny rozené Humhalové ze Suchých Lazců. Po obecné škole ve Štítině v letech 1904–1912 absolvoval studia na českém gymnáziu v Opavě. Poté po pěti semestrech medicíny ukončil studium na vysoké škole lékařské v Brně.
V rakousko-uherské armádě sloužil od října 1914 jako jednoroční dobrovolník kadet u 15. a 16. zemského pěšího pluku. Na ruské frontě byl 17. září 1915 zajat a 19. května 1916 se přihlásil k 2. pluku srbské dobrovolné divize Československých legií. 19. září 1916 byl raněn u Dobruži. Od ledna do března roku 1918 působil na makedonské frontě, od listopadu 1918 ve Francii. Od 24. května 1918 ve francouzské legii v 21. pěším pluku v hodnosti podporučík. Konec v legiích 31. prosince 1919, poslední útvar 21. pěší pluk, poslední hodnost kapitán. Po demobilizaci Antonín Hartmann pokračoval ve službě v československé armádě.
13. října 1924 se Antonín Hartmann oženil s Julii Kyjovskou ze Štítiny. V letech 1925 až 1937 bydlel s rodinou ve svém domě na Štítině č. p. 6, kde provozoval soukromou praxi. Jako štábní kapitán pěšího pluku č. 15 promoval 28. května 1930 na doktora veškerého lékařství na české universitě Masarykově v Brně a dále se vzdělával na klinice pro vnitřní choroby prof. Dr. Kristiana Hynka lékařské fakulty Karlovy university v Praze a absolvoval další lékařské kursy.
Roku 1936 je již veden jako šéflékař pěšího pluku č. 15 v hodnosti major zdravotní služby, od roku 1937 podplukovník zdravotní služby-šéflékař doplňovacího okresního velitelství Opava, roku 1939 šéflékař dělostřeleckého pluku č. 107.
V letech 1942–1944 byl obvodním lékařem v Ořechově, kde údajně psal mladým mužům nepravdivé zdravotní diagnózy, aby nemuseli nastoupit na nucené práce do velkoněmecké říše. Na udání byl 4. února 1944 zatčen gestapem pro nelegální držení zbraně, kterou vlastnil jako bývalý voják z povolání a pro poslech zahraničního rozhlasu odsouzen a deportován do věznice Gollnow v Polsku, kde byl 15. ledna 1945 ubit k smrti. Oficiální diagnóza smrti – zápal plic. MUDr. Antonín Jan Hartmann byl v roce 1945 povýšen in memoriam do hodnosti plukovník.
—
Ve Štítině založil a vedl velký smíšený sbor. Nacvičil řadu skladeb například Píseň českou Bedřicha Smetany. Za jeho vedení a režie se také v přírodě sehrály mnohé divadelní hry. Namátkou Jan Výrava od Františka Adolfa Šuberta nebo Jánošík. Plánovanou komickou operu V studni od Viléma Blodka nakonec ochotníci ze Štítiny kvůli zločinnému mnichovskému diktátu nesehráli.
